V minulém roce jsme Vás informovali o sporu, který se týkal povinnosti přecenění zálohy na pořízení majetku uhrazené v cizí měně.
Nyní již máme k dispozici rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), který ve svém rozsudku cituje mimo jiné i Interpretaci Národní účetní rady (NÚR) I-43 schválenou v říjnu roku 2020.
Předmětem sporu byla otázka přecenění zálohy na pořízení dlouhodobého majetku, kterou poplatník v předmětném zdaňovacím období uhradil v cizí měně. Dle vyjádření správce daně měl poplatník povinnost k rozvahovému dni tuto zálohu přecenit a vykázat tak kurzový rozdíl. Poplatník tak neučinil a správce daně mu doměřil související daň z příjmů právnických osob.
Poplatník se bránil podáním odvolání u Odvolacího finančního ředitelství (OFŘ), které však bylo zamítnuto. Následně se tedy rozhodl podat žalobu u krajského soudu. Krajský soud rozhodl spor ve prospěch poplatníka a vrátil věc správci daně k dalšímu posouzení. V odůvodnění uvedl, že poskytnuté zálohy za účelem pořízení dlouhodobého majetku nepředstavují pohledávky, neboť s nimi není přímo spojeno právo požadovat finanční plnění. Zaplacené zálohy mají spíše charakter částečného splnění dluhu plynoucího z kupní smlouvy a nespadají tak mezi majetek a závazky podléhající povinnosti přeceňování k rozvahovému dni. Pokud by uvedená záloha byla přeceněna, vedlo by to k porušení věrného a poctivého obrazu účetnictví, neboť se jedná o částku, kterou bez existence dalších skutečností poplatník nebude vracet, a není s ní tedy spojeno žádné kurzové riziko.
OFŘ napadlo rozsudek kasační stížností a předložilo věc k posouzení NSS, který se zabýval otázkou, zda zálohy na pořízení majetku v cizí měně představují pohledávky a podléhají přecenění, či zda jsou součástí dlouhodobého majetku a přeceňovat by se neměly.
NSS se ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu, tedy že u záloh zaplacených za účelem pořízení dlouhodobého majetku v cizí měně není důvod vyžadovat přeceňování. Ve svém rozsudku cituje Interpretaci NÚR I-43 Poskytnuté zálohy v cizí měně schválenou v říjnu roku 2020. V této Interpretaci je shrnuto, že s aktivy a závazky, které nepředstavují v budoucnu očekávaný peněžní tok (například náklady a výnosy příštích období nebo právě uhrazené zálohy, které nebudou v budoucnu vráceny) není spojeno kurzové riziko, a proto by neměly být přepočítávány závěrkovým kurzem. K přecenění poskytnutých záloh by dle NSS bylo možné přistoupit za situace, kdy by bylo vysoce pravděpodobné, že v konkrétním případě k dodání majetku nedojde a poskytnutá záloha bude vrácena.
Připomeňme, že Interpretace NÚR vyjadřují odborný názor na praktickou aplikaci českých účetních pravidel a nejsou právně závazné. Jejich hlavním úkolem je pomoci účetním jednotkám při hledání správného řešení účtování a vykazování specifických transakcí, jejichž účetní řešení v českých účetních předpisech neexistuje, případně je praxí prováděno nejednotně či nesprávně.
Dovolujeme si upozornit, že v únoru 2022 NÚR schválila Interpretaci I-47 Přijaté zálohy v cizí měně, která představuje zrcadlové řešení Interpretace I-43.
Celé znění Interpretací naleznete na webových stránkách Národní účetní rady.
