Konec roku pro účetní tradičně představuje nejvytíženější část celého roku. Dokončují se kontroly, uzavírají se evidence a připravují se podklady, které dávají firmám definitivní obraz hospodaření uplynulých měsíců. Účetní uzávěrka představuje nejen pomyslné vyvrcholení celoroční práce, ale také klíčový krok, nezbytný k přesnému zobrazení finanční situace podniku. V tomto článku se zaměřujeme nejen na to, co celý tento proces obnáší, ale i na to, kterým oblastem by firmy na konci roku měly věnovat pozornost, aby jim nic důležitého neuniklo.
Pojmy „účetní závěrka“ a „účetní uzávěrka“ jsou v praxi často zaměňovány. Pro účely tohoto výkladu lze zjednodušeně konstatovat, že účetní uzávěrka představuje proces vedoucí k sestavení účetní závěrky. Účetní uzávěrka zahrnuje několik kroků.
Fáze účetní uzávěrky
1. Přípravné práce
Základním prvkem přípravných prací je inventarizace. Cílem inventarizace je ověřit, zda stav ocenění majetku a závazků v účetnictví odpovídá skutečnosti. Inventarizují se všechna aktiva a pasiva, včetně skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů (typicky drobný hmotný a nehmotný majetek, závazky z titulu leasingu a podobně). Inventarizace se skládá z několika fází:
- provedení inventury, tedy zjištění skutečného stavu majetku a závazků,
- porovnání skutečného stavu majetku a závazků se stavem, který evidujeme v účetnictví,
- vyčíslení případných rozdílů,
- identifikace příčin, proč k těmto rozdílům došlo,
- zaúčtování inventarizačních rozdílů do účetního období, za které se inventarizací ověřuje stav majetku a závazků.
2. Doúčtování operací k poslednímu dni období
K rozvahovému dni je nezbytné doúčtovat řadu specifických účetních operací s cílem zajistit věrné a poctivě zobrazení finanční pozice dané účetní jednotky.
Časové rozlišení nákladů a výnosů
Účelem časového rozlišení je zajištění toho, aby výnosy a náklady byly zaúčtovány do období, se kterým věcně a časově souvisí, tedy nikoli do období úhrady či inkasa.
Účtuje se prostřednictvím přechodných účtů v účtové skupině 38. Pro časové rozlišení je vždy třeba znát:
- účel vynaložené částky,
- přesnou částku,
- období, k němuž se částka vztahuje.
Zaúčtování dohadných položek
Na rozdíl od účtů časového rozlišení není u dohadných položek známá přesná výše částky, která je stanovena odhadem. Rozlišujeme dohadné položky aktivní a pasivní. Dohadná položka pasivní představuje výdaj příštího období s odhadnutou výší. Typicky se tvoří na spotřebované energie, které do konce roku nebyly vyfakturovány, na pojistná plnění, kdy nemáme k dispozici přijaté faktury vztahující se k této pojistné události nebo na náhrady za nevybranou dovolenou v případě, že bude proplacena v příštím období.
Dohadná položka aktivní představuje příjem příštího období, u kterého neznáme přesnou částku. Typicky se tvoří na pojistná plnění, u nichž dosud nebyla poskytnuta pojistná náhrada a pojišťovna k rozvahovému dni nepotvrdila její konečnou výši.
Tvorba opravných položek
Opravné položky slouží k úpravě ocenění konkrétního aktiva v situaci, kdy se nejpozději při inventarizaci prokáže, že došlo k přechodnému snížení jeho ocenění. Jakmile přestanou existovat důvody tohoto dočasného snížení hodnoty majetku, je nutné opravné položky rozpustit. Zatímco tvorba účetních opravných položek je stanovena vnitřní účetní směrnicí, daňové opravné položky se řídí zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách.
Odpis pohledávek
Na rozdíl od opravné položky představuje odpis pohledávky trvalé snížení její hodnoty. Odpis se účtuje na vrub nákladů a je o něm povinně účtováno v případě, kdy dojde k právnímu zániků pohledávky – například v důsledku jejího prominutí nebo zániku dlužníka bez právního nástupce. Dobrovolně se o odpisu pohledávky účtuje tehdy, pokud se věřitel nemůže domoci úhrady své pohledávky.
Zaúčtování odpisů
Předmětem účtování jsou účetní odpisy, které by měly odpovídat tomu, jakým způsobem majetek přispívá k činnosti účetní jednotky v jednotlivých obdobích. Daňové odpisy se obecně neúčtují a slouží pouze jako podklad pro sestavení přiznání k dani z příjmů. Rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy zakládá titul pro účtování odložené daně.
Tvorba rezerv
Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je přesně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. Při roční účetní závěrce podléhají dokladové inventuře, kdy se posuzuje jejich výše a odůvodněnost. Mezi nejčastější tituly účetních rezerv patří rezerva na daň z příjmů, na reklamace, záruční opravy nebo na nevyčerpanou dovolenou.
Zaúčtování kurzových rozdílů
Zákon o účetnictví nařizuje, že pokud účetní jednotka vykazuje majetek a závazky vyjádřené v cizí měně, musí je k rozvahovému dni přepočítat aktuálním kurzem devizového trhu vyhlášeným ČNB. Pokud účetní jednotka v průběhu účetního období používá pevný kurz, který si sama stanovila, je povinna na konci účetního období použít aktuální kurz vyhlášený ČNB ke konci rozvahového dne.
Přecenění cenných papírů
Zákon o účetnictví účetním jednotkám ukládá povinnost přecenit některé složky majetku a závazků k okamžiku sestavení účetní závěrky. Na reálnou hodnotu se přeceňují cenné papíry s výjimkou cenných papírů držených do splatnosti, cenných papírů emitovaných účetních jednotkou a cenných papírů představujících účast s rozhodujícím či podstatným vlivem. Typicky se na reálnou hodnotu přeceňují cenné papíry určené k obchodování a realizovatelné cenné papíry.
Závěrečné operace u zásob
Pokud účetní jednotka používá periodický systém evidence zásob (tedy způsob B), nákupy zásob se v průběhu roku účtují přímo na nákladové účty 501 (Spotřeba materiálu) nebo 504 (Prodané zboží). K rozvahovému dni je nezbytné zaúčtovat převod počátečního stavu zásob do nákladů a následně převod konečného stavu nakupovaných zásob z nákladů zpět do rozvahy na účty 112 (Materiál na skladě) nebo 132 (Zboží na skladě a v prodejnách).
Zaúčtování odložené daně
Odložená daň vyplývá z rozdílů, které vznikají z odlišného způsobu zacházení a oceňování určitých položek v účetnictví a v daních z příjmů a z odlišného dopadu do účetního hospodářského výsledku a daňového základu.
O odložené dani povinně účtují účetní jednotky tvořící konsolidační celek a dále účetní jednotky sestavující účetní závěrku v plném rozsahu. O odloženém závazku účtují účetní jednotky vždy, zatímco o odložené daňové pohledávce pouze tehdy, pokud očekávají její využití v budoucnosti s ohledem na zásadu opatrnosti.
3. Zjištění hospodářského výsledku a uzavření účetních knih
Po zaúčtování všech účetních operací a ukončení kontrolních prací je možné přistoupit ke zjištění hospodářského výsledku a k výpočtu daně z příjmů. Výsledek hospodaření se upravuje v souladu se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů o položky, které jsou vyhodnocovány z pohledu daňové uznatelnosti, a to prostřednictví jednotlivých řádků daňového přiznání. V případě, že je k okamžiku sestavení účetní závěrky k dispozici pouze předběžná kalkulace daně (tedy samotné daňové přiznání je sestaveno a podáno až po datu sestavení účetní závěrky), společnost vykáže rezervu na daň z příjmů.
Poslední fází účetní uzávěrky je již formální uzavření účetních knih k rozvahovému dni, kdy se zjišťuje konečný stav všech účtů, zjistí se také hospodářský výsledek za účetní období a dojde k převodu zůstatků všech účtů na dva závěrkové účty – 710 (Účet zisků a ztrát) a účet 702 (Konečný účet rozvažný).
Jak je vidno, proces účetní uzávěrky patří k nejnáročnějším činnostem účetního období, neboť zahrnuje mnoho specifických operací a vyžaduje vysokou míru odbornosti. Cílem článku bylo podat základní vhled do této problematiky. S ohledem na rozsah a komplexnost tohoto tématu nebylo možné postihnout všechny související aspekty. V případě potřeby konzultace či metodické podpory se na nás proto neváhejte obrátit.
Mohlo by Vás zajímat
Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů (JMHZ): nová pravidla a povinnosti zaměstnavatelů
Novela insolvenčního zákona: pravidla od roku 2024 a 2025
Funkční měna v praxi: její výhody, nevýhody, rizika a klíčové informace pro firmy
