Nejvyšší správní soud se ve svém nedávném rozsudku vyjádřil k ručení za neodvedenou daň z přidané hodnoty z titulu úhrady částky za přijatá zdanitelná plnění na účet dodavatele, který nebyl zveřejněný správcem daně ve veřejném registru.
Jádro problému v případu č. j. 2 Afs 382/2019-33 spočívalo v úhradě přijatého zdanitelného plnění dodavateli na tuzemský bankovní účet, který nebyl zveřejněný v registru plátců daně z přidané hodnoty. Následně dodavatel neuhradil DPH z poskytnutého zdanitelného plnění odběrateli, v této souvislosti zahájil správce daně řízení ve věci neodvedeného DPH. Rozhodnutí řízení správce daně bylo postaveno na logice ručení dle § 109 odst. 2) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty s předpokladem, že je splněn tzv. znalostní test (má se za to, že odběratel věděl, mohl, nebo měl vědět, že daň nebude jeho dodavatelem zaplacena) přičemž na straně odběratele vznikla povinnost ručení za nesplacenou daň. Na základě institutu ručení správce daně doměřil odběrateli neodvedené DPH.
Krajský soud i NSS argumentovali dřívějším rozsudkem NSS č. j. 5 Afs 78/2017-33, který dospěl k názoru, že ručení nevzniká pouze na základě úhrady daně na zahraniční bankovní účet dodavatele, který není správcem daně zveřejněn. Podobně argumentoval i v aktuálním rozsudku, kdy i po uvedení judikatury Soudního dvora Evropské unie zhodnotil, že se dodavatel nedopustil nelegálního jednání, když úhradu provedl na jiný účet, než je evidovaný správcem daně, navíc tato skutečnost sama o sobě nedává vzniknout ručení za neodvedené DPH. NSS v této souvislosti zdůraznil, že pro aplikaci ručení DPH je současně nutné prokázat příjemci zdanitelného plnění nesplnění znalostního testu. Tuto podmínku je třeba v každém případě zhodnotit individuálně a nemůže být paušalizována, jak v tomto případě předjímal správce daně.
Po zhodnocení ostatních skutečností se NSS ztotožnil s argumenty Krajského soudu a kasační stížnost shledal nedůvodnou, jelikož ručení odběratele za neodvedené DPH dodavatelem nevzniklo. Pro jeho vznik by muselo být dokázáno, že odběratel mohl nebo měl vědět, že daň nebude jeho dodavatelem zaplacena. Samotná argumentace, že úhrada proběhla na nezveřejněný bankovní účet v registru plátců DPH nestačila. Naopak by bylo potřeba doložit jiný důkazní prostředek, např. informace o tom, že se odběratel dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo že zaplacení daně nemá v úmyslu.
