Ivana vystudovala obor psychologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v současné chvíli působí jako koučka a psycholožka.
Nadále pokračuje v doktorandském studiu a mimo jiné přednáší témata jako Pozitivní psychologie, Psychologie vyjednávání atd. Pracuje také jako konzultantka a lektorka ve společnosti QED, se kterou již dlouhodobě spolupracujeme v rámci vzdělávání našich zaměstnanců.
Jaká jsou skrytá úskalí práce z domova s dopadem na psychiku člověka, o nichž se příliš nemluví, ale jsou všudypřítomná?
Určitě se vytrácí týmovost. Týmy jsou charakteristické vzájemnou provázaností práce (interdependabilitou) a navazováním jednotlivých členů na sebe (komplementaritou). Tím, že se lidé nepotkávají, spolu také méně interagují a ztrácí přehled o tom, kdo na čem pracuje, jaké má kompetence nebo třeba kapacity. Tímto se z týmů stávají spíše paralelně pracující jednotlivci, což odpovídá spíše fungování skupiny. Ještě více může tento problém nastat u nováčků, lidé, kteří nastoupili po březnu 2020 a svůj tým zatím nepotkali. Pro ostatní tak mohou být takovým skrytým profilem, u něhož ostatní nevědí, co umí, na čem pracuje, čemu se rád věnuje, a to často vede k tomu, že je tento člověk automaticky méně zapojovaný do spolupráce. Přirozeně z toho plyne, že ti, co jsou více vidět, jsou více zapojovaní a někdy i přetěžovaní. Nerovnoměrné rozložení práce je ve virtuálním týmu ještě větším problémem než v týmu, který pracuje na osobní bázi.
Co pro sebe mohu udělat, abych mohl dlouhodobě a spokojeně pracovat z domova?
Našim klientům doporučujeme být více všímaví vůči sobě sama, vůči ostatním. V návalu pracovních povinností máme často tendenci nastavit pomyslného autopilota a pracovat bez zastavení. Až časem nás překvapí, že nás bolí záda, že jsme už nějakou dobu nebyli na čerstvém vzduchu, že jsme se už dávno v klidu nenajedli. Hlavní princip je péče o sebe sama a laskavost k sobě. Pokud si během dne dovolíme na chvíli se zastavit, uvědomit si, jak se cítíme a opečovat se, tak je to skvělá prevence psychických i fyzických obtíží.
Jak se vyrovnat s tlakem na naši sebedisciplínu a sebeorganizaci v momentě, kdy jsem na home office a v podstatě nemám nad sebou přítomného „šéfa“?
Je to velmi individuální, každému vyhovuje něco jiného a zároveň je důležité si uvědomit, že je to úplně normální, že máme menší tah na branku, když nejsou kolem nás kolegové, případně samotný šéf. Vysvětluje to řada teorií ze sociální psychologie. I když se to může zdát zvláštní, doporučujeme tuto situaci právě s nadřízeným probrat a otevřeně mu říct, jak se nám daří soustředit během práce z domova. Tato informace by neměla být použitá proti zaměstnanci, ale měli by se společně pokusit najít cesty, jak rušivé podněty či myšlenky eliminovat. Velmi dobře v tomto fungují koučovací otázky:
- Kdy naposledy si cítil velkou chuť a energii do práce (tzv. flow)? Jak to vypadalo? Jak to probíhalo? Jak ti u toho bylo? Jak můžeme docílit, aby si se do flow dostával častěji? Kdo/Co by ti s tím mohl pomoct?
Jaký může mít dlouhodobý home office dopad na vztahy na pracovišti a jak je podpořit?
Tím, že jsou ve většině firem lidé doma již téměř rok, dopady na vzájemné vztahy lze pozorovat již teď. Pocit osamocení a sociální deprivace jsou asi nejčastější, bohužel se také ukázalo, že ve srovnání s předchozími roky (dle studie Petra Winklera z Národního Ústavu Duševního Zdraví) stoupla v roce 2020 prevalence všech duševních onemocnění (s výjimkou alkoholismu). Jednou z nejrozšířenějších potíží jsou depresivní symptomy, na které velmi pomáhá sociální kontakt. Nápady s online přestávkami na kávu vznikly již v prvních týdnech lockdownu, ale jsou to opravdu ty nejlepší intervence pro podporu duševní pohody a vztahové hygieny. Dobře funguje také vzájemné sdílení a zavedení tzv. buddies program, kdy jsou si dva kolegové navzájem oporou, mohou spolu důvěrně sdílet osobní témata a podržet se, kdykoliv se něco děje. Někdy jenom možnost nasdílet své potíže a na chvíli se zastavit, přinese nové podněty a často i řešení.
Jak podpořit vzájemné pochopení mezi kolegy, když každý má jiné potřeby a zázemí (single kolegové vs kolegové, kteří mají děti)?
Říkáme tomu psychologické kontrakty, neboli domluva pravidel a sladění očekávání. Každý z nás si vytváří sérii očekávání, podle kterých funguje a formuje si na základě toho svůj pohled na svět. Ale očekávání lidí se nemusí vždy potkávat a tak doporučujeme si je pojmenovat dřív, než dojde k jejich nesouladu. Je to jedna z nejlepších prevencí konfliktů. Doporučujeme si otevřeně v týmu zodpovědět a pravidelně aktualizovat otázky na dostupnost a nedostupnost, časovou kapacitu, vytížení a potřebu pomoci od kolegů a sdílení osobní či rodinné situace (mám doma děti, kdy mají výuku, kdy se jim musím věnovat, kdy mám cvičení,... atd.).
V čem můžeme hledat jistotu v dnešní době, kdy je téměř vše nejisté a nepředvídatelné?
Především v tom, co máme sami pod kontrolou. Bohužel řada rozhodnutí je mimo naši kontrolu, ale určitě se můžeme rozhodnout a kontrolovat, kam budeme směřovat naši pozornost. Pozitivní psychologie říká že to, jestli vnímáme dobré nebo špatné věci, je otázkou volby. Nepříjemná zkušenost může být zdrojem osobního růstu i selhání. A také je dobré si uvědomit, že je v pořádku si přiznat, že už je na nás tato situace příliš a chybí nám zdroje k tomu, abychom ji zvládali. Když máme tyto pocity, je na místě využít bezplatné linky pomoci či se objednat k psychologovi. Zcela přirozeně se může dostavit vyčerpání a je na nás, abychom tyto pocity neignorovali a věnovali jim péči a pozornost. I když se řada situací může zdát nekontrolovatelná a bezvýchodisková, zkusme si najít to, v čem můžeme být proaktivní a máme možnost volby. Možná budeme překvapeni, kolik takových situací je.
