Rádi bychom vám představili Lucku Popelíkovou, dnes již Junior Payroll Consultantku. Zájem a snaha na sobě makat jsou mnohdy cennější než zkušenosti. Příkladem tomu může být právě Lucka, která vám povypráví svůj příběh v ASB.
Jak to celé začalo
Přibližně před rokem jsem se vrátila z Erasmu a rozhlížela se po nové práci tady v Praze. O ASB jsem se dozvěděla od kamarádky spolu s informací, že hledají novou posilu na recepci. Tou dobu jsem za sebou měla už několik ne zrovna příjemných pohovorů. Netrvalo dlouho a ozvala se mi Kája, naše HR specialistka. Všechno vypadalo super, chyběl mi dokončit jeden semestr ve škole a napsat diplomku, k tomu na obzoru nová brigáda, která snad půjde nějak skloubit se školními povinnostmi. Co víc si přát?
Bum a přišla korona
Do ASB jsem nastoupila v den začátku první karantény, kdy jsem seděla na recepci a koukala, jak se kancelář v podstatě stěhuje pryč. Nevěděla jsem, co čekat, asi jako nikdo. Na recepci jsem tak strávila necelé dva měsíce, kdy mi vlastně nevadilo, že škola není a výuka probíhá jen on-line nebo spíše formou samostudia. V průběhu dubna jsem přestoupila do Payroll Teamu, kde jsem ze začátku vypomáhala jako administrativní asistentka na částečný úvazek. Bohužel školní povinnosti nezmizely, ale jen se posunuly, a to tak že v jednom týdnu jsem měla klidně tři zkoušky. Naštěstí přístup vedení i celého týmu byl takový, že jsem si mohla upravit docházku tak, abych všechno víceméně v termínu stihla. Největší nápor nastal v červnu, kdy jsem musela dokončit diplomku v rekordním čase. I zde se kolegyně ukázaly jako super tým a ve všem mě podpořily.
Budu mzdová účetní
Přes léto jsem tak mohla o něco více prozkoumávat payroll agendu, komunikovat s více klienty a pomalu za ně přebírat odpovědnost. V září pro mě nezačal nový školní ani akademický rok, ale nová etapa - první skutečná práce na HPP. V praxi vidím, jak se teorie ze školy rozchází se skutečností, nebo co a jak v reálném světě funguje nebo nefunguje. Zjišťuji, že teoretické znalosti, které mi škola dala, se v některých oblastech nevyrovnají praxi a stále je, co se učit. Takže se neustále vyptávám a následné týmové diskuze mě pak obvykle nutí ještě více nad otázkami přemýšlet a hledat souvislosti.
Obrovskou přidanou hodnotou je můj tým i ostatní kolegové. Spontánní i plánované akce (počínaje ranní výpravou pro kávu do zadní kuchyňky a konče předvánoční snídaní nebo beach volejbalem). Na závěr chci dodat, že jsem holkám vděčná za to, že mě mezi sebe vzaly a že mi pomáhají růst. Jednou ráda předám znalosti a zkušenosti vyjukaným studentům posledních ročníků zase já.